Nejlepší Přítel

„Nikdo nemá větší lásku nad takovouto: položit život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li to, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, neboť služebník neví, co dělá jeho pán; ale nazývám vás přáteli, protože, co jsem slyšel od svého Otce, jsem vám dal poznat. Ne vy jste si vyvolili mne; ale já jsem si vyvolil vás...“ (Jan 15,13-16)

Boží je Syn je naším Přítelem a dovoluje nám zakoušet toto přátelství na vlastní životě každý den. Jen my jsme občas příliš natvrdlí, takže nám to pomalu dochází. Je totiž rozdíl něco někde číst a znát to a opravdu si to uvědomovat. Vidím to sama na sobě. Je to podobné jako s každým jiným přítelem. V době, kdy jsme úspěšní a cítíme se šťastní je velmi těžké rozeznat opravdové přátele od těch, kteří to s námi třeba nemyslí úplně vážně. Teprve období zkoušek a problémů testuje pravé přátelství. Často přemýšlíme o tom, kdo je pravým přítelem pro nás, ale už míň přemýšlíme o tom, jestli i nás může někdo nazývat pravými přáteli.

                Vidím, že i vztah s Ježíšem je křehký a je třeba ho neustále budovat. Samozřejmě se mi líbí, když mi dává najevo svou blízkost a mám radši ta období, kdy zřetelně cítím, že mi je nablízku, pak se mi nic nezdá příliš těžké. Když jsem ale přijela sem, všechno se začalo sypat jako domeček z karet, jeden problém střídal druhý  a všechno to na mě dolehlo, cítila jsem se sama, opuštěná. Jeden den už toho bylo na mě vážně hodně a vzpomněla jsem si na jednu moudrou dámu, která mi jednou řekla: „Buď k Bohu vždycky upřímná. Když se cítíš šťastná, řekni Mu to, když se cítíš smutná, řekni Mu to, když se cítíš naštvaná, taky Mu to řekni. On chce vědět všechno, i to, že se na Něj zlobíš.“ A tak jsem si sedla před Jeho obraz a stěžovala jsem si: „Tys řekl, že budeš pořád se mnou, že mě budeš chránit a ukážeš mi cestu. Tak jakto, že Tě teď nikde nevidím? Jestli jsi mi chtěl ukázat, že jsem naprostá nula, tak se Ti to povedlo...“ Později mě tahle slova velice mrzela, zvlášť když jsem po pár dnech zjistila, že nic není tak hrozné, jak se to nejdřív zdá a že je vlastně dobře, že se to všechno přihodilo, protože to dalo věci do pohybu a posunulo dopředu. V tu chvíli jsem si slíbila, že už nikdy nebudu o Jeho vůli pochybovat, protože On je tím Nejlepší Přítelem, který nás neopouští nikdy, dokonce ikdyž my jsme to už vzdali, On to s námi nevzdává. Připadá mi ale, že i Ježíš nás potřebuje někdy trošku otestovat, přesvědčit se, že i my chceme být Jeho pravými přáteli. Bůh nám dal svobodnou vůli se rozhodovat a dal nám právo rozhodnout se dobrovolně pro ANO, chci jít s Tebou, Pane, tak je jasné, že chce vědět, jestli je naše ANO rozhodné a zda to myslíme vážně. Tim ale vetsinou stejne ujistuje vic nas nez sebe. Bez Jeho pomoci bychom ale žádnou zkouškou projít nemohli. Proto je dobré vědět, že ikdyž se cítíme sami, bezmocní, opuštění, slabí nebo na dně máme se s důvěrou obracet ke svému Příteli, který je tu pro nás ve dne v noci ochotný poslouchat naše nářky i stížnosti, jak dlouho je potřeba, sdělit mu svoje pocity a prosit Ho o pomoc a o výdrž. To je totiž na dně to nejlepší, že se dá od něj vždycky odrazit nahoru ke Světlu.

                Ježíši, můj Příteli, dej ať nepropadám malomyslnosti a v okamžicích slabosti, kdy podléhám temnotě buď mým Světlem, abych vždycky viděla, kudy vede správná cesta, která je sice plná zkoušek a strastí, ale na konci na mě čekáš Ty. Co může být lepšího?