Znechucený realista, Alenka v říši divů a spol.

12. 3. 2013 18:17
Rubrika: Nezařazené

Být mladým člověkem, který se hlásí ke konkrétnímu náboženskému vyznání a nestydí se za to, může vést mnohdy k zajímavým zjištěním o stavu naší společnosti, anebo alespoň o mínění vybraných jedinců, kterým bych se pokusila dát jména podle reakce na moje vyjádření: „Ano, já jsem opravdu křesťanem.“

Člověk nemá svůj světonázor napsaný na čele a taky se o takto osobních věcech nebavíme s každým pejskařem nebo důchodkyní v tramvaji.  Každopádně když se člověk debatám na toto téma nebrání, přicházejí samy nečekaně často a někdy si opravdu člověk připadá jako lapač, ne snů ani obtížného hmyzu, ale lidí, těch, kteří si chtějí povídat, zkoumat, proklepávat, přesvědčovat a zesměšňovat i obdivovat. Nikoho bych nechtěla urazit, proto prosím čtenáře, aby moje názvy bral pouze jako pracovní.

První a nejčastější je Znechucený realista, který má tendence na mě hledět jako na osobu nakaženou nevyléčitelnou chorobou s bradavicí na nose. Jeho reakce zpravidla vypadá asi takto: „Ty jseš křesťanka? Vážně? Proč? Co z toho máš? A tomu vážně věříš? Takovejm pohádkám?“ O něco méně kritický je Přesvědčovatel, který místo aby se nade mnou pohoršoval, mě lituje, a proto mně chce pomoct pochopit, jak to doopravdy je. Jakmile pozná, že jsem ztracený případ, dostaneme se k druhému bodu postupu. Tím je buď  mávnutí rukou a rezignace anebo druhé kolo, na které přijde lépe připravený s lepšímu znalostmi o křesťanství a novými argumenty. Zatímco Znechucený realista je trošku nepříjemný a Přesvědčovatel je zase perspektivním a často dlouhodobým debatérem, je legrační potkat se s Objevitelem. Ten je vždycky nadšený setkáním se mnou, protože právě našel dávno vyhynulého prvohorního trilobita, kterého může pořádně prozkoumat, může si do něj šťouchnout, polít ho kyselinou a dát mu cukříček a zjistit, co to udělá. Alenka, ta je přesně, jak by se dalo čekat, v říši divů a nechápe: „Ty jsi křesťan, jo? Na to nevypadáš. To jsem nevěděl, že křesťani směj chodit do hospody a to se musíš každej den modlit?“ Přepínače zase vždycky, ač nerada, přivedu do rozpaků. Začínáme zpravidla rozhovorem podobným tomuto: Přepínač: „No já taky rád spím, nechápu svou babku, že se jí chce vstávat každou neděli do kostela, ona je pobožná, víš. (smích) No chápeš to?“ Já: „No chápu, já taky.“ Přepínač se náhle cítí značně nervózní a jeho obličej neví, zda se má zbarvit do bíla nebo do červena: „Aha. No, ale já vlastně trošku taky, jen přesně nevím, v co věřím.“

Správně si všimnul bystrý čtenář, kterému přišlo na mysl, že křesťan se asi musí cítit někdy v naší krásné, české, ateistické vlasti jako mimozemšťan, který sem přistál z neznámé planety. Zvlášť děti a náctiletí to nemají vůbec lehké, když se paní učitelka v hodině občanské výchovy zeptá, poté, co přednesla rádoby objektivní přednášku o křesťanství ve stylu Naprostý přežitek, ti kteří tomu věří, jsou prostě nesebevědomí slaboduší pitomci, kteří se nedokážou spolehnout sami na sebe: „Tak schválně děti, je tady někdo z vás věřící? (provázeno spikleneckým mrknutím)“ Všem nám bylo čtrnáct, takže víme, že v tomto věku je nejdůležitější nevyčnívat z davu.

Jak paní učitelka, tak věřící mimozemšťan žijí ve svobodné zemi, takže by názor toho druhého měli s respektem, možná trošku okořeněným o nadhled, vzít jako fakt. Ale možná by se oběma lépe dýchalo, kdyby paní učitelka do svojí přednášky zařadila krátké vyprávění o tom, že demokracie je na křesťanství postavená a všude, kde se snažili základní křesťanské hodnoty jako respekt, pravdu a svobodu nahradit něčím jiným, se lidem často moc dobře nežilo.

Zobrazeno 1516×

Komentáře

Renata Svobodová

Nejradši mám "přesvědčovatele" s otevřenou myslí, protože pak vznikají krásné a plodné debaty. :)

petuliiiiiiinka

to máš Renčo úplnou pravdu :) mám jednu kamarádku, která mě samotný svýma otázkama pomohla hodně věcí ve víře vyřešit :)
A Heléné, jak říkáš :) někdy je to nepříjemný, ale já to zas vnímám tak, že tím, že se "přiznám" dávám jinýmu věřícímu, kterej se trošku stydí prostor, aby se stydět nemusel :) Vždycky je potřeba někdo, kdo jde první s hlavou na špalek, aby se ostatní mohli za něj postavit :)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio