Otče náš...

Otče náš...

Můj nejmilejší Bože, Ty, který  chceš být tak blízko mého srdce, že mi dovoluješ říkat ti "Tatínku".

...Jenž jsi na nebesích...

Ty, nejvyšší a všemohoucí, který můžeš cokoli, což je pro mě tak abstraktní, že to pro mě zůstává jen frází, kterou nejsem schopná pochopit a kterou jen pomaličku odkrývám v divech, které děláš s mým životem a které pro Tebe jsou jistě jen drobnosti, ale pro mě jsou to zázraky, které mě vedou až k slzám.

...Posvěť se jméno Tvé...

Svěřil jsi nám svoje jméno, a to nádherné oslovení ""Abba", abychom je měli v úctě a pečovali o ně. Odpusť mi, když ho nevyslovuji s dostatečnou láskou. 

...Přijď království Tvé...

Toužím po Tobě, Pane. Toužím být s Tebou. Chci jít s Tebou už tady na zemi a jednou, dáš-li, setkat se s Tebou v nebi. Jediný Tvůj dotek vede člověka, aby se do Tebe zamiloval a ví, že už nikdy nechce nic víc, než Tebe!  Co teprve až budeme jednou patřit na tebe celou věčnost - ať už to znamená cokoli- chci být toho součástí. Vybírám si Tebe a jenom Tebe, dej, abych si to nezkazila a nebála se umřít. 

...Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi...

Ikdyž je to pro mě někdy těžké a někdy hodně, chci vyplnit Tvůj plán s mým životem. Nemůžu říct, že jsem připravená, protože bych lhala, ale můžu říct, že chci, aby se stala Tvoje vůle ve všem, co můžu ovlivnit a co se mě týká i v tom, co se mě nětýká. Za sebe Ti otvírám bránu do svého života, konej v něm, co jenom chceš.  A za ostatní Tě prosím, dej se jim poznat. Protože pak už nebudou moct říct Ti ne!

...Chléb náš vezdejší dej nám dnes...

Pane! Ty víš, že bez Tebe nemůžu nic! Nejenom chlebem živ je člověk a proto chceš-li, abych pro Tebe pracovala, musíš mi dát k Tomu schopnosti, možnosti, situace, odhodlání a vytrvalost... prostě všechno. Naplňuj mě dneska svým Duchem, protože bez Tvojí pomoci - nejsem nic!

...A odpusť nám naše viny...

Pane! Jenom Ty víš, kolikrát jsem Tě zklamala a kolik ran bičem a trním z koruny jsi kvůli mě dostal. Je mi tak trapně, že Tě musím pořád dokola prosit, abys mi odpustil a pokaždé Ti slibovat, že už to neudělám a sotva se otočím, už přicházím znova. To nejtěžší je odpustit to sama sobě. A vím, že nechceš, abychom byli dokonalí, ale abychom začínali stále znova. Proto se obracím k Tvému milosrdenství a prosím, abys mi i tentokrát odpustil a dal mi sílu, abych i já sama sobě dokázala odpustit. 

...Jako i my odpouštíme našim viníkům...

Pane, dej mi dostatek empatie, abych v ostatních lidech vždycky dokázala vidět Tebe a když už ne Tebe, tak aspoň sebe a uměla si představit, jak se cítí ve svém provinění vůči mě. Dej, abych nikdy nikoho neodsuzovala a radši ani nesoudila a ikdyž je mi to někdy zatěžko, odpouštěla, protože není odpuštění bez odpuštění.

...A neuveď nás v pokušení...

Často sami sobě ubližujeme tím, že se pouštíme do situací, které nemůžeme zvládnout a často to i sami předem víme. Z různých důvodů, možná ze zvědavosti, nebo že nás hřích láká? Prosíme Tě, Pane, dej nám dostatek sebezapření, abychom se chtěli vyvarovat našich oblíbených hříchů a abychom, dřív než se dostaneme na rozcestí, kde si máme vybrat, jestli jít cestou hříchu nebo tu křivou do kopce, si uvědomili, že na konci té druhé cesty na nás čeká Ježíš Kristus, Přítel, který nám dá útěchu a zadostiučinění.

...Ale zbav nás od zlého...

O zlu, které nás ovládá, často nechceme mluvit ani sami se sebou, natož s někým jiným. Stydíme se za ně a často si ho ani nechceme přiznat. Milosrdný Bože, pomoz nám z bludného kruhu hříchu a zla, ze kterého se sami dostat neumíme.

Amen

Vždyť Ty jsi Bůh a můžeš všechno!